Toto je druhá část článku, zaměřeného na to, proč tak nesnášíme neúspěchy, a odkud tato nesnášenlivost pramení. Není v nás naštěstí nijak geneticky zakořeněna, a může být změněna. Z této změny bychom pak mohli profitovat snad ve všech směrech. Proto se teď pokusím představit 5 zbraní, kterými se stojí za to, do boje za tuto změnu, vyzbrojit.
Stoicismus
Filozofie bývá často nahlížena jen jako společnice starých, opuštěných a zhrzených starců, nebo o mnoho mladších, ale o to zhrzenějších hipsterů a kavárenských povalečů. Ve skutečnosti má však co nabídnout všem.
Nenabízí nám jen hotové obsahy a závěry, je spíše návodem, jak na ně můžeme přicházet sami. Ačkoliv některé filozofické směry jsou do praxe uzpůsobeny lépe než jiné.
Filozofie je skleník, který dal díky svému optimálnímu prostředí a podmínkám vyklíčit mnoha rozličným směrům. Některým směrům pak výsostně vyhovují právě tyto optimální skleníkové podmínky, ale přesadit si je na zahradu běžného života, je pro většinu smrtelníku skoro nemožný úkol.
Existují však i nezmaři, kteří vznikali v nevybíravých podmínkách mimo skleník, a byly do něj přesazeni až následně. Jen pro ucelení exemplářů. Skvělým příkladem takového nezmara je dle mého stoicismus.
Stoicismus se zrodil z praxe, a v praxi mohou být jeho myšlenky opět nejlépe zužitkovány. Nabízí reálné kroky, jak jednat a přemýšlet. Nelibuje si v onom skleníkovém vakuu univerzit a disputací hrstky vyvolených. Je mnohem spíše kaktusem než růží, a jako takový může dělat společnost trhovci v Tel Avivu stejně dobře jako zdobit venkovní parapet švédské princezny. Může přinášet útěchu Senecovi i k smrti utahané servírce nonstopu vyhlížející zavíračku.
V rámci našeho zaměření na neúspěchy si představme dvě základní stoické myšlenky.
1) Neustále rozlišovat, co můžeme a co nemůžeme ovlivnit.
Stejně jako počasí, neovlivníme, co si o nás budou myslet ostatní, jejich pomluvy, ani závist.
Občas uděláme maximum a stejně neuspějeme. Překvapení. Opět to nemůžeme ovlivnit.
Můžeme ale ovlivnit, jak k tomu všemu přistoupíme. Jestli si z neúspěchu odneseme ponaučení a motivaci jej uplatnit, nebo si jen napustíme vanu sebelítostí, a budeme se v ní do rozpuštění rochnit.
Řešme věci, které v moci máme a ignorujme věci, s kterými nic nezmůžeme. Jinak jen ztrácíme cenný čas a energii. A buďme neustále bdělí, zda mezi těmito dvěma řádně rozlišujeme.
2) Vždy máme možnost volby.
Slova sama o sobě nemají výkonnou moc. Rozhodujeme se, jestli nás určitá urážka opravdu urazí. Dokonce si i volíme, zda a nakolik budeme neúspěchem zlomení. Žádné slovo nás nemůže přinutit, cítit se určitým způsobem, vždy se pro to, jakkoliv mimo vědomí, rozhodujeme sami.
Zpravidla se v těchto situacích chopí kormidla emoce, a tyto volby za nás provedou jaksi automaticky. Uvědomíme-li si to, jsme na nejlepší cestě, abychom tomuto rozpálenému kormidelníkovi nechali z přístavu přivést kurtizánu a další rum, a kormidlem pověřili jeho staršího, střízlivého, chladnokrevně uvažujícího bratra: racionalitu.
Podívejme se zrovna i na to, jak můžou vypadat tyto myšlenky v praxi: Představte si, že vám učitel, na hodině kreativního psaní řekne, že se vaše psaní podobá stylem bramboře a zábavností sledování prázdného plátna v opuštěném kině. Je na vás jestli přestanete chodit na jeho hodiny, nebo otevřete základy stylistiky, a začnete systematicky analyzovat díla lepších spisovatelů.
Spisovateli Ryanu Holidayovi se kdysi smazala celá rozepsaná kniha, s kterou byl takřka hotov. Povzdechl si [note]možná zapyčoval – těžko říct[/note], a pustil se do psaní znovu, v podstatě hned. Psaní mu šlo mnohem lépe od ruky, a jelikož si pamatoval především dobré pasáže původního konceptu, byl druhý koncept mnohem lepší než první, myslí si Ryan. Kniha se následně stala jedním z jeho bestsellerů.
Intuitivně nám většinou naše křehké ego a pýcha našeptávají přestat navštěvovat hodiny psaní a do rekonstrukce knihy se nepouštět minimálně po dobu, než vyprchá naše nebetyčná sebelítost a vztek. Což často znamená nikdy.
V čem tedy spočívá tajemství moderního stoika, který přetočil smazání rukopisu v příležitost stvořit rukopis nový a mnohem lepší? A v čem spočívá problém většiny z nás, kteří místo Základů stylistiky otevřou knihu: Proč mi můj učitel díky svým komplexům nerozumí, a zasedl si na mě kvůli mému talentu, který mi závidí? V osvojení stoicismu přátelé. Bylo to dlouhé, ale konečné překvapení za to stálo. To uznejte…
