Může se zdát, že v gymnaziálním časopise působí tento nadpis jako stručný popis příznaků chřipky v oběžníku pro mediky, nezajímavě, prvoplánově, zbytečně, jelikož má asi valná většina čtenářů v odpovědi jasno. Na vysokou školu. Co mi však přijde přinejmenším zarážející, je fakt, co lidé často od VŠ očekávají, respektive jak obrovské zodpovědnosti se zbavují na její úkor. Jako by VŠ byla stará hodná babička, za kterou budete 5 let chodit na pravidelné návštěvy do domova důchodců, nosit jí své mládí a mnohdy otrávenou náladu, poslouchat její životní moudra a ona vám je pak za odměnu povinována v závěti odkázat zaměstnání vašich snů, finanční jistotu, pocit, že jste něčeho opravdu dosáhli, rozhled a mnoho dalšího.Dříve než budu ve článku pokračovat, všem, které jsem už stihl odradit, nebo zatím nestačil zaujmout, bych před zavřením článku vřele vnutil, aby si udělali test osobnosti na stránce 16personalities. Učiníte-li tak, nebudete rozhodně litovat, opravdu je to asi druhé nejlepší možné strávení 12 minut vašeho života s tím, že to první se zde rozhodně nehodí rozvádět vzhledem k tomu, že na rozdíl od párků v rohlíku a horké čokolády, je Truňk stále dostupný i žákům nižšího gymnázia.
Ačkoliv je jasné, že tento model, který opravdu někteří živíme ve svých hlavách (!), pokulhává, VŠ má stále jistě spoustě z nás co nabídnout (ačkoliv si myslím, že ke spoustě profesí/způsobů obživy ji fakticky člověk v době internetu a dnešních možností absolutně nepotřebuje), když už si však tuto cestu zvolíme, způsob, jakým ji projdeme, se dle mého názoru stává důležitějším než kdy dříve.
Naše ekonomika především díky globalizaci a pokroku v technologiích podstupuje nezadržitelný, takřka exponenciální posun vpřed.
Pro naše účely bude nejzajímavější zaměřit se na jev, který umožňuje především internet, a to že výjimeční a velmi schopní lidé ve svých oborech se mají na úkor průměru lépe než kdykoliv v historii (toto více rozvádí např. C. Newport ve své knize Deep Work). A ačkoliv nám to přijde dnes už naprosto logické, spousta z nás tento efekt vnímá jen jako globální trend, aniž by si ho byla ochotna vztáhnout na sebe sama.
To že lokální kapelu zná často v jejich místě působení jen zvukař a osvětlovač, zatímco globální hvězdy hrají ve sluchátkách lidem napříč kontinenty, asi neudiví nikoho z nás a nad tím, že tito skvělí nebo velice známí hudebníci fakticky berou těmto místním kapelám posluchače, bychom se asi také nijak nepozastavili. Avšak tento jev platí napříč většiny oborů, což je však věc, která jde spoustě z nás proti srsti, jelikož se nás přímo dotýká. Například proč by si měla firma najímat čerstvého absolventa VUT bez zkušeností, aby jí naprogramoval firemní aplikaci, když může tuto zakázku zadat do USA firmě, která jí to udělá za pětinový čas a tak kvalitně, že si je firma ochotna za tuto službu připlatit?
Jedinou nadějí pro absolventa hledajícího uplatnění je tedy dle mého být k**** dobrý, což samozřejmě díky velké konkurenci platí ve všech možných odvětvích a sférách, k čemuž mu diplom jako takový pomůže asi jako ochranný včelařský klobouk člověku při boji s medvědem.
Jelikož v roce 2003 vysokoškolský diplom získalo v ČR přes 32 tisíc studentů a loni jich bylo už přes 75 tisíc, je jasné, že úspěch na trhu práce bude tkvět jinde. Ačkoliv si to stále nechceme připustit, tak samotný akt dostudování vysoké školy má váhu asi jako dovršení 18 let, takže pokud jsme se místo snahy a zájmu na tento akt jen těšili, nestane se vůbec nic.
Avšak slovo pokud je zde klíčové, jelikož za předpokladu, že jsme se nejen těšili, ale zároveň i podnikli nějaké kroky, skončení VŠ pro nás opravdu může být otevřením brány do světa splněných snů.
VŠ a život s ní spojený nabízí neskutečný potenciál k naplnění, který se v životě už jen tak nevyskytne, aby byl však tento potenciál naplněn, je nutné, abychom VŠ a hlavně život se studiem spojený zkusili vnímat spíše jako obrovský trh možností a nabídek (něco jako Gaudeamus, jen bez reklamních předmětů a s cennějším výstupem) než jako továrnu na inženýry, doktory, právníky,…
Jelikož jak už je zmíněno výše, budeme-li jen jedním ze 70 tisíc výrobků, šanci na úspěch budeme mít stejnou jako každý jeden z těchto 70k, a každá věc, kterou budeme ostatní převyšovat, se může stát rozhodující.
Osobně vidím jako naprosto nejméně naplňovaný potenciál života na VŠ neskutečný prostor pro razantní změny v našem životě pro zkoušení nových věcí, nových přístupů (byť často chybných), prostor pro hledání, cestování, a jelikož neseme odpovědnost většinou jen sami za sebe, jde o unikátní příležitost pro hledání nových cest (byť často slepých), zkoušení rizikových projektů a mnohého dalšího. Občas se však zbytečně příliš bojíme selhání, nebo jsme jen líní, než abychom něco vůbec zkusili.
Když prý v Americe neuspějete s nějakým projektem nebo zkrachuje jiná vaše forma snahy, tak se řekne lesson learnt a jde se dál a nikdo se nad tím zbytečně nepozastavuje. Tak kéž bychom se inspirovali a přestali dávat selháním tak nesmyslně velkou váhu. Jelikož jediné selhání je se vzdát/zatrpknout na život.
Každopádně ať už na selhání pohlížíte jakkoliv (s tím, že získaná zkušenost je podle mě neoddiskutovatelná hodnota), nikdy vás pravděpodobně nebude jeho zisk bolet méně a nikdy nebudete mít k jeho získávání lepší možnosti než právě na VŠ. Přičemž bych ze širokého spektra možností, které se nám otvírají, asi jako nejcennější vytáhl čas a časové možnosti.
Samozřejmě obrovské množství volného času, které VŠ život nabízí, je dvojsečnou a velmi nebezpečnou zbraní, jakou je však skoro jakákoliv forma svobody, takže ať už máme jakékoliv představy o svém studiu, realita je spíše taková, že vynechat jeden z pěti večírků týdně nebo vstát od CS GO a jít něco podniknout se jeví u dosti vysokoškoláků jako přinejmenším nelehký úkol (čest výjimkám).
Měli bychom mít na paměti, že pro lov zkušeností je na VŠ neuvěřitelný prostor, jen chtít, a myslím, že určitě nebudete litovat, ať už vycestujete, změníte školu, jelikož vás obor nebavil, rozjedete úspěšný (či neúspěšný) start-up a nebo něco úplně jiného. Vysoká škola je především místo a čas pro objevování a zkoušení a strávit ho zavřený na bytě u Netflixu, utopit ho v pivu nebo ho strávit mezi nohama náhodných holek, je věc, která by nás mohla později mrzet.
Dobrým průvodcem nám může být představa sebe sama ve třiceti letech s tím, jak bychom chtěli vypadat a kde bychom chtěli být, a neustále tuto představu konfrontovat s naším dennodenním životem a rozhodnutími, která v rámci něho činíme. A ačkoliv si pro mnohé z nás není jistě těžké představit scénář, kdy povoláme večírky a sociální aktivity podobného rázu jako své průvodce, kteří nás provlečou 6letým deliriem. Asi se při hledání protiargumentů k tomuto přístupu příliš nenadřeme.
I když je samozřejmě vždy důležité hledat určitý balanc, myslím, že cíleně vyhledávat a účastnit se všech různých aktivit a projektů, ať už v rámci města kde bydlíte, nebo v rámci školy, a ať už budou výstupem jen zážitky, nebo zdokonalení se ve vašem oboru, nebude nikdy chybou. Hlavně nezatrpknout a mít na paměti Senecovu větu: „Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.“
A na úplný konec bych chtěl test na 16personalities vnutit i vám, všem ostatním, co jste dočetli, nebo přeskočili článek až sem, jelikož opravdu nebudete litovat a zabere vám to > 12min.
